9. prosince 2016

Zvířata ve středověku

Tento příspěvek o postavení zvířat v evropském středověku a o středověké zvířecí symbolice je sepsán na základě literatury a přednášek francouzských historiků v rámci Česko-francouzského historického semináře na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (viz závěr článku).
 
  • Bible: Bůh stvořil člověka jako bytost dokonalou a zvíře jako bytost nedokonalou. Zvířata jsou člověku podřízena a mají jím být ovládána
  • proti tomuto názoru existuje "druhý proud" - Aristotelés: všechna boží stvoření jsou bratry. Dále představován zejména Pavlem z Tarsu.
  • teologické debaty: kam přijdou zvířata po smrti? je pro ně místo v nebi? týká se zvířat zákaz práce v neděli? apod.
  • zvířata v křesťanském středověku obecně nejsou příliš oceňována - souvisí se snahou církve potlačit přetrvávající pohanské kulty, které uctívají zvířata, a nahradit je uctíváním Krista
  • středověk neměl příliš zájmu o encyklopedické poznání zvířat - jediné středověké texty zabývající se odborným poznáním zvířat jsou překlady Aristotelových spisů (Historia animalium, De partibus animalium a další). V původních středověkých naučných textech se zvířata vyskytují pouze jako součást přírody (natura rerum).
  • mezi praktickými spisy byly obzvláště četné lovecké příručky. Dále příručky o kování koní, jízdě na koni, zemědělském a kulinářském využití zvířat apod. Zároveň moralistická literatura odsuzující lov - jejími autory jsou duchovní, lov je podle nich nekontrolovatelná vášeň a marnivost.
  • základní literaturou pro poznání středověkého vnímání zvířat jsou bestiáře
    • jde o spisy primárně náboženského, teologického charakteru, ne o naučnou (přírodopisnou) literaturu. Účelem je výklad alegorického a symbolického významu jednotlivých druhů zvířat, jejich vlastností a jejich vztahu s Kristem a s Bohem (připodobnění k různým fázím života Krista apod.). Jsou určeny zejména univerzitním učencům-teologům. Většina bestiářů vychází z řeckého spisu Physiologus (2. či 3. stol. n. l.). Na stejné rovině se vyskytují zvířata skutečná, mytická i fantazijní.
    • zlatou érou bestiářů je 12. a 13. století

Středověká znalost zvířat zahrnovala i zvířata zcela fantazijní -
zde cerastes, tvor s hadím tělem a hlavou berana.
Bestiář pocházející z Flander (kolem roku 1350).

    • středověk dělí zvířata do pěti kategorií: 1) čtyřnožci, 2) ptáci a zvířata žijící ve vzduchu, 3) ryby a zvířata žijící ve vodě, 4) plazi, 5) škůdci a jiná havěť. Moderní přírodovědné kategorie (např. savci, hmyz) středověk nezná - proto jsou např. velryby a delfíni považováni za ryby, mezi "havěť" jsou zařazováni potkani stejně jako pavouci, netopýři jsou řazeni mezi ptáky a tak dále.
    • zvířata místní vs. zvířata exotická:
      • například lev není pro středověkou Evropu skutečně exotickým zvířetem - je častým obyvatelem panovnických zvěřinců, objevuje se běžně jako heraldický symbol, námět v architektuře a sochařství 
      • podobně je na tom slon
      • skutečně exotickými zvířaty jsou pro středověkou Evropu např. žirafa, nosorožec, hroch...
    • zvířata skutečná vs. zvířata imaginární: 
      • středověký člověk tuto distinkci nevnímá. Zvířata jako jednorožec, drak, gryf či mantichora se v bestiářích vyskytují po boku skutečných zvířat a jsou považována za skutečně existující
      • nejděsivějším ze všech zvířat je drak - "král hadů". Drak byl považován za okřídleného hada, je ztotožňován s hadem, který svedl Evu v ráji. Drak evropského středověku je vždy symbolem zla, na rozdíl od orientálních draků např. v Číně, kteří bývají symbolem štěstí. Výhra svatého Jiřího (ale i jiných světců) nad drakem symbolizuje vítězství křesťanství nad zlem a pohanstvím.
      • i středověký člověk však o existenci některých bájných zvířat pochyboval - takovým příkladem jsou sirény, mořské příšery či fénixové
    • v průběhu dějin se mění genderové vnímání jednotlivých druhů zvířat. Stejně tak v různých jazycích se rod jako jazyková kategorie názvů zvířat liší: například francouzské le chat (muž.) vs. české kočka (žen.), francouzské la grue (žen.) vs. české jeřáb (muž.) a tak dále.
    • menažerie (zvěřince)
      • jde o předchůdce dnešních zoologických zahrad a cirkusů. První zvěřince jsou známy již ze 4. tisíciletí př. n. l. Jsou majetkem panovníka, symbolem jeho moci a bohatství, přehlídkou živých atributů panovníkovy moci. Zvířata jsou získávána převážně jako dary od jiných panovníků, jsou směňována při uzavření spojenectví apod. - např. Karel Veliký obdržel v roce 801 jako dar od bagdádského chalífy slona známého pod jménem Abúl Abbás. Zvěřince se postupně otevírají veřejnosti, teprve mnohem později se stávají místem k učenému poznání zvířat - při vzniku zvěřinců je tato funkce dlouho zcela nepodstatná.
      
    Stvoření zvířat Bohem. Freska v kostele Vittskövle, Švédsko (1480).

    [vybraná zvířata ve středověku (symbolika, postavení):]
    • kočka 
      • ke kočkám chována velká nedůvěra, jsou neoblíbeny a vnímány negativně
      • spolčují se s ďáblem, žijí v noci - podezřelá stvoření, atributem čarodějnictví
      • na druhou stranu často chované v klášterech a domácnostech za účelem lovení myší
      • zlom ve 14. století, částečně díky morové epidemii - kočky loví krysy, jejichž blechy přenáší mor
      • postupně se stává jedním z nejoblíbenějších chovaných zvířat
    • pes
      • z počátku vnímán s nedůvěrou podobně jako kočka
      • obecně negativní konotace, nečisté zvíře, spojován se sexualitou
      • někdy dokonce symbolem zrady (dnes symbolem věrnosti)
      • na druhou stranu jsou vybraná lovecká plemena ceněným majetkem aristokracie
      • jeho hodnota stoupá v 16.–17. století, stává se oblíbeným zvířetem u dvora, zejména oblíben šlechtičnami, postupně se dostává až na samý vrchol obliby (nejlepší přítel člověka)
      • nedůvěra dodnes přetrvává zejména v arabských a středomořských oblastech
    • medvěd
      • pravěkými lidmi velmi uctíván, hovoří se o kultu medvěda či snad i o náboženském uctívání medvěda (medvěd jako první bůh). Stejně tak velmi uctíván pohanskými kmeny dlouho do raného středověku
      • ze všech zvířat nejvíce připomíná člověka - dokáže chodit po dvou nohách, bere předměty do rukou, "tancuje", dokonce pokládán za mytického předka lidí
      • je považován za nejsilnější a nejmocnější ze všech zvířat a proto za prvního krále zvířat
      • je atributem evropských králů, lov na medvěda je výsadním právem a povinností králů, je nejvzácnějším darem, který může panovník věnovat jinému panovníkovi 
      • katolická církev jej však začala očerňovat ve snaze potřít pohanské kulty uctívající zvířata a zejména medvěda (kult medvěda udržuje lidi v pohanství, brání christianizaci, medvěd je "nepřítelem Krista")
      • ve 12. století z pozice nejvíce ceněného zvířete klesá do pozice zvířete nenáviděného a odsuzovaného, ztotožňovaného s ďáblem (ďábel často zobrazován v podobě medvěda), místo síly a obratnosti spojován s vlastnostmi jako hloupost, lenost, neobratnost, obžerství (částečně přetrvalo dodnes), na pozici krále zvířat je nahrazen lvem
      • symbolem úplného ponížení a zesměšnění medvěda je jeho vystavování na trzích v řetězech a kovových náhubcích, zkrocení a zlomení medvědi jsou medvědářem pomocí násilí nuceni předvádět nejrůznější kousky pro pobavení publika
      • M. Pastoureau: medvěd je "padlý král"
      • medvědi ve velké části Evropy zcela vyhubeni
    • havran
      • v antickém starověku obdivován pro svou inteligenci, je symbolem štěstí, pro Kelty je symbolem moudrosti
      • s příchodem křesťanství však jeho obliba upadá
      • zdržuje se u hřbitovů, živí se mršinami, skřehotavý hlas, černé peří - z antického symbolu štěstí se mění v symbol neštěstí, smrti
      • přisuzovány vlastnosti jako chamtivost, nenasytnost, zlodějství (požírá úrodu na polích), pokrytectví, nafoukanost
    • prase
      • v antice i u pohanských kmenů uctíváno, všemi třemi hlavními náboženstvími však vnímáno jako nečisté
      • velmi ambivalentní vnímání - na jedné straně nízkost a špinavost, na druhé straně symbol prosperity (zlaté prasátko; něm. výraz Schwein haben - "mít štěstí")
      • již antická medicína doložila, že je anatomicky velmi podobné člověku (vnitřní orgány, světlá pokožka, selata jsou ze všech mláďat nejpodobnější lidským novorozeňatům apod.). Přesto – či právě proto – je prase opovrhováno (M. Pastoureau: prase je člověkův "neoblíbený bratranec")
      • přisuzovány vlastnosti jako nenažranost, lenost, špinavost, dodnes považováno za nízké zvíře, opovrhováno i přes svou vysokou inteligenci
      • většinu času prohrabává zemi, tedy má skloněnou hlavu obviňováno, že neuznává Boha, protože se nedívá k nebi
      • prasnice rodí mnoho mláďat, často více než kolik má prsních žláz obviňována jako špatná matka, zároveň uctívána jako symbol plodnosti
      • po mnoho století bylo prase často jediné zvíře v domácnosti - mnohdy člověkův nejblížší společník
      • v okamžiku, kdy se oblíbencem člověka stává pes, přebírá prase od psa negativní konotace spojené se sexualitou (viz výraz prasárničky, fr. cochonnerie)
    • lev 
      • lev je první zvíře, které vstoupí na biblickou Noemovu archu. Stává se zvířetem se silným křesťanským významem - je atributem evangelisty Marka, někdy ztotožňován i se samotným Kristem či církví (někdy však naopak spojován s ďáblem).
      • zároveň však zůstává v paměti i lev-lidožrout, související se skutečností, že křesťané byli v době římského císařství předhazováni lvům
      • ve 12. století přebírá po medvědovi roli krále zvířat, přebírá i (původně medvědovu) asociaci s královským majestátem a odvahou (viz přezdívka anglického krále Richarda - Richard Lví Srdce). Jeho hříva symbolizuje královskou korunu.
      • lvům (nepravdivě) přisuzována schopnost spát s otevřenýma očima, díky čemuž se stali symbolem bdícího ochránce - odtud časté sochy lvů u vchodu do kláštera, paláce či jiné budovy
    • další zvířata:
      • liška: její vnímání osciluje mezi uznáním a odsudkem. Inteligentní a hravá, ale také prohnaná, vypočítavá, lstivá a úskočná zlodějka a zrádkyně. Francouzské podst. jméno malin - "ďábel", ale také "liška". Obecně negativní vnímání ryšavé barvy. O rozšířeném středověkém literárním motivu Lišáka vice zde.
      • jeřáb: jednoznačně pozitivní význam. Majestátnost, symbolem rovnosti a spravedlnosti. Již ve středověku byly sledovány jeho migrační trasy pomocí kroužkování.
      • opice: ve středověku vnímána jako krajně odpudivé zvíře, nejošklivější a nejodpornější ze všech tvorů. Spojována s ďáblem, s vlastnostmi jako pokrytectví, faleš, podlost. Isidor ze Sevilly varuje těhotné ženy před pohledem na opici nebo na její obraz - pokud tak udělá, bude její dítě ošklivé stejně jako opice.
      • veverka: dnes oblíbené zvíře, vnímána pozitivně, jako veselé a hravé zvíře. Ve středověku však vnímána negativně: líná a chlípná (tráví čas dováděním po stromech), lakotná (ukládá si víc jídla, než zužitkuje), hloupá (zapomíná, kam si potravu schovala). Stejně jako u lišky je negativně vnímána její zrzavá srst.
    • král zvířat: velkou úlohu zvířat ve středověké symbolice dokládá i prestižní pozice krále zvířat. Jak již padlo výše, za prvního krále zvířat byl považován medvěd. Po devalvaci medvěda byl katolickou církví na tuto pozici dosazen lev, avšak nebyl jediným a univerzálním "králem". V mimoevropských oblastech mu konkurovali slon a tygr či dokonce nosorožec, orel a jaguár. Pouze lev však svoji vládu rozšířil mimo svá přirozená bydliště v Asii a v Africe také do Evropy.

    Odysseus a bohyně Kirké s lidmi přeměněnými ve zvířata.
    Dřevoryt z německého překladu Boccacciova De mulieribus claris
    (kolem roku 1474).

    Literatura k problematice zvířat ve středověku:
    (výběr se zaměřením na knihy dostupné v českých knihovnách)
    Michel Pastoureau: Medvěd. Dějiny padlého krále (vyšlo česky / recenze č. 1 / recenze č. 2 / recenze č. 3)
    Další knihy M. Pastoureau (pouze ve francouzštině): Prase. Dějiny neoblíbeného bratrance, Středověké bestiáře, Slavná zvířata, Král zabitý prasetem
    Daniela Dvořáková: Kôň a človek v stredoveku. K spolužitiu človeka a koňa v uhorskom kráľovstve (vyšlo slovensky / recenze)
    Daniela Dvořáková a kol.: Človek a svet zvierat v stredoveku (obsah / úvod a ukázka / vybrané studie)
    A Cultural History of Animals in the Medieval Age (ze šestidílné série pokrývající všechna období dějin / o sérii)
    Aleksander Pluskowski: Wolves and the Wilderness in the Middle Ages

    John Aberth: An Environmental History of the Middle Ages (Part III: Beasts) (online na Google Books)

    Frank Meier (pouze v němčině): Mensch und Tier im Mittelalter
    Éric Baratay (pouze ve francouzštině): Des bêtes et des dieux
    Robert Delort (pouze ve francouzštině): Les animaux ont une histoire (o knize)


    Přednášky Česko-francouzského historického semináře na FF UK:
    Michel Pastoureau: Historik tváří v tvář zvířeti (L'historien face à l'animal), 13. dubna 2012
    Baudouin Van den Abeele: Prameny kulturní historie zvířat ve středověku (Les sources de l'histoire culturelle des animaux au Moyen Âge), Jeřáb popelavý ve středověku - od skutečnosti k fikci (La grue cendrée au Moyen Âge - de la realité à la fiction), 27. října 2016

    Odkazy:
    Zvířata na lavici obžalovaných (článek na tomto blogu o soudních procesech se zvířaty)
    Tematické číslo časopisu Dějiny a současnost. Lidé a jejich zvířata
    Tematické číslo Historické štúdie 48/2014. Človek a svet zvierat v stredoveku
    Rozhovor s M. Pastoureau pro časopis Dějiny a současnost
    Naši chlupatí bližní - diskuzní pořad Historie.cs
    "Le cochon est toujours coupable." Rozhovor s M. Pastoureau (ve francouzštině)
    Rozhovor s Robertem Delort (ve francouzštině)
    Les animaux ont aussi leur histoire. Série podcastů s M. Pastoureau (ve francouzštině)
    Ours dans la culture (Kulturní obraz medvěda - článek na francouzské Wikipedii)
    Cultural depictions of elephants (článek na anglické Wikipedii)
    expositions.bnf.fr/bestiaire (poněkud starší, ale užitečná online výstava ilustrací z bestiářů)
    Paws, Pee and Mice. Cats among Medieval Manuscripts


    Pozn.: Z výběru literatury a odkazů je zřejmé, že většina prací zabývajících se dějinami zvířat (ve středověku i obecně) je francouzského původu a tudíž ve francouzštině. Případným zájemcům neovládajícím tento jazyk nezbývá než doufat, že se překlady do češtiny nezastaví jen u famózního Pastoureauho Medvěda.

    A na úplný závěr jedna velmi nedisciplinovaná středověká kočička :)
    Viz článek Paws, Pee and Mice.
    B. H.
    ---
    Tento blog můžete sledovat i na Facebooku: facebook.com/WellBeKind

    11. února 2016

    Vyčerpaný? Zastřelit! aneb váleční koně v 1. světové

    V trafikách je právě k zakoupení časopis 1. SVĚTOVÁ, v němž vyšel můj článek o válečných koních v první světové válce.

    Časopis 1. SVĚTOVÁ II/2016

    Hledejte číslo II/2016, na obálce vlevo dole je kůň. Případně stáhněte v PDF :)
    ***

    Článek vychází z mého výzkumu a bakalářky, která je dostupná na webu humanimal.cz. Téma rozhodně není uzavřené, pokračuji v něm i v diplomce.

    Výsledek schválily i moje kočky, což je zpětná vazba, která se samozřejmě cení nejvíc.


    Odkazy:
    Článek ke stažení v PDF
    Webová stránka časopisu 1. SVĚTOVÁ (včetně možnosti prolistovat)
    Bakalářská práce Zvíře na bojišti 1. světové války (B. Hunčovská)

    ---
    Tento blog můžete sledovat i na Facebooku: facebook.com/WellBeKind

    19. října 2015

    Psychologie konzumace masa (přednáška)

    Na bratislavském Vegánskem dni v neděli 1. listopadu 2015 si můžete poslechnout mou přednášku na téma Psychologie konzumace masa.

    Proč je pro tolik lidí nepřijatelné přejít na veganství, ačkoli znají důvody? Proč odmítají konfrontaci s realitou? Na jedné straně dnes stále více soucítíme se zvířaty a chráníme je, na straně druhé ale čím dál více odsouváme mimo naše zraky chov tzv. hospodářských zvířat. Zavíráme oči před vším, co produkce živočišných potravin způsobuje. Jak k tomu dochází? Tato přednáška se pokouší odpovědět na otázku, proč soucitní lidé zavírají oči před utrpením tzv. hospodářských zvířat a proč jej vědomě podporují. Budeme se zabývat procesy, které nám umožňují ignorovat realitu. Zároveň si ukážeme, co lidem brání ve změně a jak jim můžeme v přijetí reality pomoci. Přednáška je určena veganům i konzumentům masa, začátečníkům i zkušeným aktivistům.

    Na programu bude také promítání dokumentárního filmu Speciesism: The Movie. 

    Vegánsky deň proběhne v Brastislavě v klubu A4, začátek v 18 hod. Pořádá organizace Vegánske hody.

    Facebooková událost: fb.com/events/1632298460392031

    Těším se na setkání s vámi i na podnětnou diskuzi.


    ---
    Tento blog můžete sledovat i na Facebooku: facebook.com/WellBeKind

    1. března 2014

    Zvířata v moderních válkách (přednáška)

    Na letošním VeganFestu (www.veganfest.cz) probíhajícím v březnu a dubnu 2014 v Brně budu přednášet na téma Zvířata v moderních válkách a ve vojenských výzkumech. Zde uveřejňuji anotaci, kterou se můžete nechat nalákat:


    Zvířata v moderních válkách a ve vojenských výzkumech (anotace)

    Ve dvou největších válkách 20. století sloužily člověku miliony zvířat. Koně tahali děla a na jejich bedrech ležela přeprava veškerého materiálu, psi byli vysíláni do prudké palby, aby doručili důležitý vzkaz. Statisíce z nich za svou službu zaplatily cenu nejvyšší a zemřely roztrhány granáty či otráveny bojovým plynem. Války 21. století již nevyžadují takovéto služby, zvířata však z bojiště nezmizela. Stávají se z nich profesionální vojáci zneškodňující miny i protivníky, vojenské laboratoře vyvíjejí zvířecí bojovníky na dálkové ovládání. Vojáci se učí lépe zabíjet lidi trénováním na zvířatech, vojenští lékaři zase rozřezávají živá zvířata, aby se lépe naučili ošetřovat válečná zranění. O tomto často utajovaném způsobu zneužívání zvířat lidmi pohovoří studentka historie, která se tématem dlouhodobě zabývá. 

    Kromě povídání mohu slíbit zajímavé a často unikátní fotografie. Víte například, jak vypadaly první plynové masky pro psy, jaká nejrůznější zvířata tahala děla, viděli jste někdy tank tažený koněm?




    Přednášku můžete navštívit v neděli 23. března 2014 v brněnské kavárně Trojka od 14 hodin. Spolu se mnou bude ten den přednášet socioložka Tereza Vandrovcová (Soucitně.cz) o konceptu karnismu - ideologie skryté za konzumací masa, dozvědět se také budete moci o environmentálních dopadech živočišné stravy. Pokud do Brna zavítáte na celý víkend, můžete v sobotu navštívit i besedu veganských rodičů o stravování dětí či přednášku právničky zabývající se prosazením práva na veganskou a obecně alternativní stravu ve školách a nemocnicích.

    Celý program VeganFestu naleznete zde: veganfest.cz/program-veganfest-2014

    Těším se na setkání i na případné zajímavé dotazy!

    ---
    Tento blog můžete sledovat i na Facebooku: facebook.com/WellBeKind

    8. ledna 2014

    Zvířata ve válce: Koně v první světové válce



    Zde bych se chtěla podělit o své dosud publikované práce na téma používání tažných zvířat v první světové válce a v širším kontextu používání zvířat ve válkách vůbec. Všechny mé texty jsou publikované na českém webu vědního oboru Human-Animal Studies humanimal.cz, který zkoumá vztahy mezi zvířaty a lidmi z mnoha společenskovědních perspektiv.

    Většina textů vznikla v rámci mého studia pro některý ze studovaných předmětů. V tomto roce obhajuji svoji bakalářskou práci na téma tažných zvířat v první světové válce na historii FF UK a v následujících letech hodlám v tomto tématu pokračovat, představit jej na tematických konferencích a připravit k vydání skromnou publikaci.


    Zvíře na bojišti 1. světové války: koně a přepravní zvířata
    bakalářská práce obhájená na Ústavu českých dějin FF UK v roce 2014
    Zvíře na bojišti 1. světové války: koně a přepravní zvířata

    Hospodářské využití zvířat za dvou světových válek v kontextu přechodu k mechanizaci
    esej pro předmět Hospodářské dějiny
    Hospodářské využití zvířat za dvou světových válek v kontextu přechodu k mechanizaci

    Zvířata ve válkách jako problém pro sociální dějiny
    esej pro předmět Společenský život nejen v dlouhém 19. století
    Zvířata ve válkách jako problém pro sociální dějiny

    Bratři ve zbroji - zvířata ve válkách a v armádních laboratořích
    článek napsaný pro A2 č. 13/2013 (v redakčně upravené verzi publikováno zde)
    Bratři ve zbroji - zvířata ve válkách a v armádních laboratořích

    Koně a tanky - živé a neživé v první světové válce
    esej pro předmět Technické projevy každodennosti
    Koně a tanky - živé a neživé v první světové válce

    Německý voják krytý mrtvým koněm, zřejmě druhá světová válka. Agencja FORUM.


    PS. Budete-li si chtít na toto téma poslechnout přednášku, přijeďte v březnu tohoto roku do Brna, kde budu přednášet na Veganfestu (veganfest.cz).

    Za případné komentáře k textům budu vděčná.

    ---
    Tento blog můžete sledovat i na Facebooku: facebook.com/WellBeKind

    3. listopadu 2013

    Proč jsme vegani :)

    Jsem nadšená, že můžu konečně sdílet naše nové krásné československé komunitní video Proč jsme vegani :)

    Na videu se sešlo téměř padesát lidí se stručnými výpověďmi o tom, co je motivuje nekonzumovat živočišné produkty a snažit se žít o něco ohleduplnějším životem. Mám velkou radost, že se sešlo tolik příspěvků, většinu z lidí jsem dosud neznala, je úžasné vidět, kolik stejně smýšlejících lidí okolo nás žije a je ochotno sdílet svoje nadšení a lásku.

    Doufám, že video a jeho pozitivní náboj osloví i ty, kteří dosud myšlenkám veganství nefandili, nechápali je, odsuzovali je či je nezajímaly. Přijměte video jako krok směrem k vám - jeho cílem není oslavovat naši dokonalost a morální nadřazenost, naopak, rádi bychom myšlenky, které mají význam pro nás, rozšířili do světa. Každá snaha o zlepšení věcí kolem nás má smysl.

    PS. Na videu jsme i já a moje veliké kotě, to se bohužel v záběru moc nevyznamenalo, okázale ignorovalo kameru a sledovalo, co kolem lítá :)

    Doufám, že budete z videa nadšeni a inspirováni a dojati tak jako my :)




    Fotogalerii se všemi lidmi najdete zde, výběr mých nejoblíbenějších pod tímto článkem :)

    Video bylo vytvořeno ve třech verzích o různé délce a s různým hudebním podkladem. Více na www.ProcJsmeVegani.cz.

    Video vytvořilo Soucitně.cz :)












    28. září 2013

    Marginální pohled na davový ranting českých pejskařů

    Včera jsem se zúčastnila protestu proti nesmyslnému a krutému vybíjení toulavých psů v Rumunsku. Dlouho neřešený problém toulavých zvířat vygradoval před několika týdny, kdy malého chlapce v Bukurešti údajně usmrtila smečka zdivočelých psů. Později prosákla na veřejnost pitevní zpráva a testy DNA, podle kterých chlapcovu smrt pes nezpůsobil a v ranách nebyly nalezeny žádné psí sliny. Přesto byl v Rumunsku zahájen brutální hon na toulavé psy. Ti nejsou usmrcováni injekcemi, nýbrž ubíjeni, škrceni, upalováni, tráveni a stříleni. Nejabsurdnější na celém masakru je to, že rumunská vláda na konečné řešení psí otázky obdržela od Evropské unie vysokou částku peněz, která však nebyla použita na efektivní a eticky relativně přijatelné plošné kastrace a sterilizace. Některé obce dokonce začaly vyplácet odměny za zabité psy – každému je nejspíš jasné, k čemu toto opatření v chudých oblastech vede. Zabíjeni začali být i psi, jež majitele mají, objevují se případy lidí zmlácených i usmrcených při obraně vlastních psů. Situace v Rumunsku je pro psy kritická, rumunská vláda odmítá přehodnotit svůj postoj a dokonce likvidaci psů posvětila zákonem. V Praze se proto shromáždilo na 200 milovníků psů a odpůrců krutého zacházení s nimi a přišlo před rumunskou ambasádu protestovat.

    A zde můj pohled na celou událost. Nemohu nevycházet z komplexního a druhově nerozlišujícího přístupu ke světu kolem mne a zároveň tímto textem nechci shodit práci, kterou lidé pro rumunské psy dělají. Díky za ni. Chci tímto jen nabídnout kritické stanovisko a možnost zamyšlení nad dopady a prostředky našich akcí. Snad text takto organizátory a účastníky akce přijat bude.

    Velkou část účastníků protestu odhaduji na milovníky psů, kteří po akci (a teď ta krutá rána) zasednou v KFC či doma nad kuřetem a kusem prasete, které mimochodem svými kognitivními schopnostmi (aka inteligencí, tolik upřednostňovanou) psy překonává. Tito lidé vášnivě protestují proti "zbytečnému" zabíjení psů, aby poté jinde horlivě obhajovali "nezbytné" zabíjení prasat a krav pro lidskou potravu, přestože alternativy k živočišným produktům existují a jsou dostupné, a přestože zdravotnické a ekologické organizace již dlouho upozorňují, že strava bez živočišných produktů je pro člověka zcela vhodná a pro planetu žádoucí. Tito lidé se bijí za právo na život pro psy, kterým podle nich přirozeně náleží, a odmítají právo na život pro kuřata, prasata a krávy, kterým podle nich nenáleží, protože jsou to "od přírody" užitková zvířata. Přitom status zvířete jako užitkového / hospodářského / určeného k jídlu je pouze kategorií v našem vlastním vnímání, proměnlivou v čase i v místě, a představa o "přirozeně daném" potravním řetězci je pouhý vzorec, který je možno kdykoli přehodnotit a který nám bohužel dává pocit práva zabíjet a konzumovat zvířata po statisících, aniž bychom k tomu měli v našich zeměpisných šířkách jakoukoli skutečnou potřebu a aniž bychom jim museli věnovat jedinou vzpomínku. Pro tento postoj a pohled na bytosti kolem nás se používá označení speciesismus (druhová nadřazenost, rozlišování zvířat na milováníhodná a upotřebeníhodná) a karnismus (představa a myšlenkový systém, podle kterého se zvířata dělí na jedlá a nejedlá) a tyto postoje jsou řazeny po bok jiným omezujícím a diskriminujícím názorovým systémům jako rasismus a sexismus.

    Nyní k průběhu a obsahu akce. Krásná hesla Stop killing dogs, Mají právo žít a We are not indifferent střídaly před rumunskou ambasádou skandované pokřiky Vypadněte z unie, Shame on you a Hovada bezcitný. Pokřik Bestie, jste svině zarazily organizátorky na žádost policie, aby pokřiky nebyly vulgární. Dav dále vykřikoval Primitivové!, Fuj!, Vylezte ven, hajzlové!, Srabi!, Zloději a vrahové! a pod. Protest se bohužel neobešel ani bez šovinistických nadávek zasraní Rumuni, lidé pokřikovali "Ať vyleze ven ten hajzl rumunskej!", při úklidu po akci také padlo, že "Největší odpadky jsou v tom domě" (myšleno ambasáda). Protest jako celek tak byl přes svůj pozitivní záměr a nesporný dopad na hodnocení veřejného mínění ze strany rumunské ambasády jen další variací na téma My jsme lepší než vy, necivilizovaný barbarský svině

    Foto: Fair Play CZ

    Jsme lepší než vy
    Je jedno, zda jsou to Asiati konzumující psy a kočky, muslimové podřezávající zvířata bez omráčení, obyvatelé chudších částí Evropy drasticky řešící problém přemnožených psů anebo Španělé mučící oslabené býky v arénách. Vždycky jsou ti druzí necivilizované bestie, zatímco my jsme humánně se spravující osoby, právem si nárokující označení lidé, a naše postoje a zvyky nevzbuzují žádné morální otázky. Ve skutečnosti naše společnost pouze jede na jiných kulturních vzorcích (místo psů a koček jíme prasata a krávy, místo býků v arénách pro zábavu a spršku hormonů střílíme srny v lesích a místo toulavých psů a koček čistíme ulice od stejně vnímajících a bolest prožívajících potkanů a holubů). Ve skutečnosti naše společnost pouze transformovala a institucionalizovala zabíjení zvířat, které se jinde děje na ulicích a před zraky dětí. U nás zvířata zabíjí vyškolení lidé na automatických linkách, všechny hrůzy a krev se odehrávají dobře skryty našim zrakům za zdmi jatek a k nám se produkt ohromného násilí a utrpení dostává již jako od všeho separovaný a úhledně zabalený kousek masa na polystyrenovém tácku. Jsme humánní, protože nemáme ruce od krve – má je za nás od krve řezník a ten si je před návratem z míst hrůzy zpět do společnosti pečlivě omyje. Jsme humánní, protože nekonzumujeme psy a kočky, my jíme jenom prasata a kuřata a to je normální. Náš názorový systém není v nepořádku. My přeci nejíme ty psy!

    Profesionalizace = vše je v pořádku
    Jako historička nemohu nenabídnout srovnání a dovolte mi malou odbočku. Naše společnost ve vztahu ke zvířatům prošla stejným procesem, kterým procházeli nacističtí řešitelé židovské otázky na samém počátku systematického vybíjení Židů. Ve své knize Obyčejní muži poukazuje Christopher Browning na klíčový moment zlomu v přístupu osob přímo pověřených likvidací Židů ke svým činům a obětem: profesionalizace, odlidštění obětí a institucionalizace zabíjení hrály hlavní roli. V prvních momentech měli řadoví příslušníci nacistických oddílů problém zabíjet nevinné Židy, muže, ženy i děti. Trpěli pocity viny, těžko se jim střílelo a pohled na masové hroby právě postřílených nahých těl jim působil potíže. V okamžiku, kdy byl celý proces profesionalizován (likvidovat živé bytosti, v tomto případě Židy, se stalo pracovní náplní, vykonáním rozkazu, splněním pracovního úkolu oddílu – srovnej zabíjení zvířat na jatkách jako náplň ctihodné profese řezníka) a eufemizován ("zvláštní zacházení", "konečné řešení"), rozhodování decentralizované a odosobněné (vrahové pouze "vykonávali práci na rozkaz někoho jiného", zadavatelé zase nikdy osobně nepřišli do kontaktu s obětmi, každý dělal jen "svůj kus práce" – srovnej odosobněný podíl na zabíjení zvířat pro lidskou potravu: řezník zabíjí, protože musí ukojit poptávku, konzument se zase fyzicky nikdy nesetká se zabíjeným zvířetem a nemusí ho sám zabít), oběti odlidštěné (nebyla to již jména, nýbrž pouhá čísla – srovnej tisíce bezejmenných kuřat v hale, čísly označovaná laboratorní a hospodářská zvířata) a unifikované (nahé / ve vězeňském oblečení, roztříděné na kategorie vhodní na práci / určení k likvidaci – srovnej zvířata roztříděná do kategorií zvíře užitkové / hospodářské / domácí / laboratorní), bylo mnohem snazší zabíjet. Stát se profesionálními vrahy a přitom zůstat milujícími otci rodin. Právě tyto zmíněné procesy byly zcela zásadními ve vytváření hrůzného systému průmyslové likvidace lidských bytostí. Stejné procesy nám pak umožnily vytvářet hrůzy velkokapacitních hal, jatek a laboratoří, konzumovat jejich produkty a přitom zůstat soucitnými lidmi odsuzujícími násilí na psech.
    O dalších paralelách mezi chovy zvířat pro potravu a holokaustem výborně pojednává kniha historika Charlese Pattersona Věčná Treblinka a proto zde s touto tematikou skončím odkazem na ni. Profesionalizací práce výzkumníků a odlištěním zvířat v pokusných laboratořích se pak zabývá socioložka Tereza Vandrovcová ve své práci Zvíře jako pokusný objekt: Sociologická reflexe. Historickým paralelám mezi konstruováním "druhého" či oběti ve vztahu k obětem holokaustu, vojákům a zvířatům, které jsem nastínila v tomto odstavci, se ve své práci věnuji opakovaně já a brzy snad uveřejním některé ze svých podrobnějších textů.

    Kolektivní vina zaměstnanců ambasády
    Po teoreticko-historické vsuvce se vrátím k protestu před ambasádou. Pokřiky střídalo vřeštění, pískání a výkřiky Fuj!, kdykoli se ve dveřích ambasády na okamžik objevil její zaměstnanec. Vřeštění přešlo ve drobný verbální lynč ve chvíli, kdy dveřmi pod dohledem policistů proklouzly ven dvě úřednice ambasády a odcházely domů. Žádost organizátorky, aby protestující nebušili na dveře a na okna, protože se "Rumuni cítí ohroženi na životě", dav ocenil bouřlivým výsměchem. Neskonale vtipné. Ač nepokojnou podobu protestu a zvukový doprovod včetně používání bubínků, řehtaček a bušení na dveře považuju za legitimní součást občanského protestu, taky bych se před dvousethlavou křičící skupinou mlátící mi na dveře necítila pohodlně, a obzvlášť znaje působení davové psychózy bych klidně nějakou tu facku očekávala. A tím se dostávám k tomu, nakolik můžeme a měli bychom uplatňovat verbální násilí a nátlak na představitele země / vlády a zda bychom se přeci jen neměli řídit nějakými základními pravidly ohleduplné komunikace. Bohužel v řadě případů, jakým je i vybíjení toulavých psů v Rumunsku, neexistuje zřejmě jiná cesta než silný mezinárodní nátlak, a vzhledem k urgenci situace je razantní postup skutečně nezbytný. Zaměstnanci ambasád mají tu velkou smůlu, že mezinárodní nátlak je vyvíjen prostřednictvím nich. Mohli bychom donekonečna debatovat o tom, nakolik řadový zaměstnanec ambasády má nebo nemá podíl na politice země, pro kterou pracuje. Jsem však toho názoru, že přes jakýkoli výsledek musíme v každém okamžiku dodržovat aspoň základní úctu k druhému člověku, nebo se o to aspoň dokola pokoušet. Přístup velké části účastníků této demonstrace, minimálně verbálně, směřoval k pravému opaku.

    Za všechno může dědek
    Naprostý vrchol demonstrace byl moment, kdy se z okna protějšího bytového domu vyklonil člověk a sprostě davu vynadal. V tom okamžiku se celý verbální lynč otočil proti němu, megafony namířené do jeho oken, dav skandující Shame on you! (on má ten chlap něco společného s vybíjením rumunských psů?), spousta zdvižených prostředníčků a výkřiky Odstěhuj se na Jižák, hajzle! Chcípni hajzle! Vražda! Zde už můžu jenom odkázat na všeříkající názvy knih Masa a moc a Psychologie davu, protože co víc k tomu říct už opravdu nevím.

    Foto: Fair Play CZ

    Závěrem? Mám pocit, že musíme boj za právo na život pro mimolidská zvířata vést aspoň s minimálním ohledem na právo na osobní důstojnost lidí, proti kterým řveme. Mám pocit, že stát mezi milovníky psů, kteří křičí Vrahové!, aby si potom dali řízek ze zabitého prasete, ačkoli nemusí, je hrozně divné. Mám pocit, že nasazení davu se kvalitativně nelišilo od nálad proticikánských pochodů v mnoha českých městech posledních týdnů. Mám pocit, že křičet Ty svině! na účetní ambasády je tak trochu zneužívání práva na protest. Mám pocit, že každý člověk by si měl přečíst Věčnou Treblinku, Why We Love Dogs, Eat Pigs and Wear Cows a Čtyři dohody... do té doby mám alespoň o čem psát.


    PS. Otevřeno polemice a komentářům, vyjma názorů Prasata jsou tu od toho, aby se jedla a Jíst maso je přirozené, je to potravní řetězec. Díky.

    PSS. Vážím si dobrého záměru organizátorů i účastníků demonstrace a jejich dobrý záměr a dopad akce tímto neshazuji. Díky za něj. Protest měl i spoustu pozitivních stránek. Jen si myslím, že je potřeba říci i kritické stanovisko a že na něj mám právo. Je mi také jasné, že záměry a postoje organizátorů a různých skupin účastníků se ne vždy překrývají a že šovinistické a nenávistné směřování některých účastníků nedělá takovým celý protest (znám velmi dobře z vlastních akcí).

    PSSS. Jedna z organizátorek akce na konci pronesla, že to byla historicky největší demonstrace za zvířata v ČR v poslední době. Chtěla bych opravit, že za všechna zvířata, za nejezení jich a za lásku ke všem živočišným druhům bez rozdílu se pravidelně každý rok schází dvakrát více lidí. To jen bokem.

    Odkazy:
    FB událost demonstrace
    Tisková zpráva (269.cz)

    Literatura:
    Christopher R. Browning: Obyčejní muži (čti recenzi)
    Charles Patterson: Věčná Treblinka (čti pasáže a předmluvu Jany Štroblové)
    Tereza Vandrovcová: Zvíře jako pokusný objekt. Sociologická reflexe
    Elias Canetti: Masa a moc
    Gustav Le Bon: Psychologie davu 
    Melanie Joy: Why We Love Dogs, Eat Pigs and Wear Cows
    Miguel Ruiz: Čtyři dohody

    25. srpna 2013

    269 veřejná dražba otroků



    Iniciativa 269 zorganizovala 23. srpna 2013 v Praze na Staroměstském náměstí svůj třetí [1] vizuálně vyvedený happening, Veřejnou dražbu otroků. Pomocí sehrané dražby lidských otroků, u nichž byly pregnantně zdůrazňovány vlastnosti, pro které dnes tržíme zvířata (vysoká dojivost, zmasilost, vhodnost k chovu...), se snažila předat myšlenku, že zotročování lidí a zotročování mimolidských zvířat nelze od sebe oddělit. Tak jako lidští otroci v minulosti jsou totiž i dnes mimolidská zvířata považovaná za pouhé zboží sloužící všem účelům těch, kdo je kupují.

    Z vyjádření organizátorek akce:
    Před stoletími bylo do Ameriky odvlečeno asi 12 milionů Afričanů, nyní stejný počet zvířat lidé zabijí během několika desítek minut kvůli jídlu, surovinám a jiným materiálům, kvůli zábavě, testům či jinému využití [2]. Ještě před dvěma sty lety bylo otroctví mnohde považováno za normální, akceptovali a obhajovali jej filosofové [3], politici [4] a vědci [5] a boj proti němu byl výstřední záležitostí. Dnes je tomu podobně s bojem za práva zvířat. Dnešní role zvířat je obdobná, jako byla před několika desítkami lety pozice lidských otroků. Z těchto důvodů považuje iniciativa situaci zvířat za stejně nepřijatelnou.



    FB událost: https://www.facebook.com/events/139580239583238
    Zdroj fotografie a vyjádření: http://www.halonoviny.cz/articles/view/8535094
    Web iniciativy 269: www.269.cz

    [1] Tetování otroků, Vypalování čísla 269, Veřejná dražba otroků. Kromě těchto happeningů proběhly četné demonstrace.
    [2] Počítadlo zvířat zabitých lidmi pro potravu zde: http://www.adaptt.org/killcounter.html. Počítadlo vychází z údaje 53 miliard suchozemských zvířat oficiálně zabitých pro lidskou potravu v roce 2003. Toto číslo však v roce 2007 stouplo na 62 miliard. Čísla odpovídající tomuto roku budou opět vyšší. Více zde.
    [3] Philosophers justifying slavery, Arguments for slavery
    [4] Proslavery (wiki)
    [5] Zajímavou v souvislosti s vědeckými osobnostmi obhajujícími otroctví je lékařská diagnóza drapetomanie. S tou přišel v roce 1851 americký lékař S. A. Cartwright a označil jí sklony černých otroků k útěkům. Jejich pokusy o útěk označil za duševní poruchu a za příčinu jejího vzniku považoval přílišnou benevolentnost majitelů otroků. Léčba i prevence této poruchy byla jednoduchá "vyhnat z nich ďábla bičem", "dokud neupadnou znovu do podřízenosti, která jim byla určena". Chtěl-li si být majitel skutečně jistý, že bude duševní chorobě předejito, doporučovala se amputace palců u nohou, která běh a útěk přímo znemožňovala. Typické pro tyto pokusy o ospravedlnění stávajícího je právě důraz (odrážející se v jazyce) na jeho vědeckost a odbornost Cartwright ujišťuje, že poruše je možno předejít "řádným dodržováním lékařského doporučení." Kromě drapetomanie Cartwright přišel také s diagnózou dysaesthesia aethiopica, což byla duševní porucha projevující se u otroků leností a neochotou k práci. V duchu vědeckosti tu Cartwright upozorňuje, že je přísně dokázáno, že choroba souvisí výhradně s černou pletí (což dokonce prokazuje výskytem kožních lézí na černé pleti, které jsou prý průvodním jevem této duševní poruchy). Léčba lézí i lenosti opět stejná natřít pacientovo tělo olejem a vymrskat, poté vystavit těžké práci pod přímým slunečním svitem. Další průvodní jevy diagnózy necitlivost kůže a pouze velmi chabý výskyt mentálních schopností (srovnatelný s mentálními schopnostmi bílého muže napůl spícího) přímo ospravedlňovaly praktiky zacházení s otroky bití a zneužívání. Jejich kůže totiž bití necítí a jejich mentální schopnosti jim přeci neumožňují trpět. Dnes jsou diagnózy doktora Cartwrighta považovány za rasistickou pseudovědu a tzv. vědecký rasismus. Drapetomania (wiki), Dysaesthesia aethiopica (wiki)

    7. srpna 2013

    Sloni v ZOO Praha





    Toto video jsem natočila před dvěma roky (8/2011) v pražské ZOO. Lze na něm sledovat stereotypní chování posledního ze zvířat (samce slona indického). Video bylo natočeno krátce před zavírací dobou, poté, co byli sloni zavřeni na noc do vnitřních prostor. Přes den byli pochopitelně vystaveni ve venkovní části expozice.[1]

    ZOO Praha v tomto roce (březen 2013) otevřela pro slony a hrochy nový pavilon, který je větší a členitější než původní. Ten, ve kterém byli sloni umístěni do roku 2013 byl skutečně smutný. O psychologii slonů a jejich fyziologických potřebách bylo napsáno spoustu, s ohledem na tyto znalosti se jeví držení slonů v pavilonech ZOO jako skutečně otřesné. Sloni ve volné přírodě ujdou desítky (někdy více než stovku) kilometrů a stráví většinu svého dne hledáním potravy a napajedel. Žijí v rodinných skupinách tvořených výhradně samicemi, zatímco samci jsou samotáři toto sociální uspořádání ZOO naprosto ignorují, drží samice ve skupinách s nepřirozeným složením, navíc nerodinných, zvířata někdy i několikrát za život vyměňují s jinými zahradami a rodinné vazby (velmi úzké pouto matek a dcer) ani neumožňují vytvořit. Kromě psychických problémů, kterými tato zvířata s nepředstavitelně bohatým emocionálním životem v ZOO trpí (mimo jiné i na videu zobrazené stereotypní pohyby), patří mezi největší problémy záněty chodidel a kloubů. Chodidla slonů jsou uzpůsobena jejich přirozenému způsobu života ujít denně desítky kilometrů na členitém a travnatém povrchu. Celodenní a celoživotní stání na betonu (jež tvoří bohužel povrch naprosté většiny expozic se slony v ZOO), bez žádného podnětu k chůzi a pohybu, je pro jejich končetiny detrimentální. Téměř úplná absence pohybu jednak neposkytuje ani na okamžik úlevu a odlehčení kloubům a chodidlům, které jsou tak drceny vahou těla zvířete, jednak často dovádí slony k šílenosti [2] a vede k stereotypním, ničemu nesloužícím pohybům.

    ZOO Praha se nyní pokusila problém vyřešit [3] větším a členitějším pavilonem, zároveň ale rozšířila počet zvířat (ze tří na osm, z toho jedno je v únoru 2013 narozené mládě; finální počet má být deset zvířat). Skupina samic je však sestavená uměle, slonice nemají pokrevní příbuznost, proto tato snaha imitovat přirozený skupinový život není idylická (ačkoli zvířata si samozřejmě na sebe zvyknou musí).

    Nový pavilon je pro slony rozhodně značný posun oproti hrůze, ve které žili dosud vizualizace nového prostoru zde [4]. Nabízí i něco málo obohacení, které po smyslové deprivaci sloni jistě ocení. Nicméně jsou-li celý život drženi ve stejné ohradě (nebo převáženi po celém světě do stále nových stejných ohrad), brzy to zajímavé být přestane. Co je to za život, pokud nepřichází nic nového, žádný jiný prostor a věc, pokud nemůžu odejít? Nezapomínejme, že přirozeným životem slonů jsou každodenní dlouhé pochody. 

    Máte-li v tom žít celý život, zas tak velké to není.

    Doufám a věřím, že jednou bude představa živých bytostí držených v ohradě pro podívanou jiných živých bytostí jenom neveselou vzpomínkou.


    Odkazy

    [1] Za umístění videa moc děkuji forfreelife.eu. Na videu je odkaz na můj starý blog, který už neaktualizuji. Omlouvám se za nepříliš dobré kameramanství.
    [2] O ne zcela výjimečných vražedných útocích slonů držených v zajetí vůči lidem budu psát jindy.
    [3] Vyřešit samozřejmě spíše s ohledem na návštěvníky a jejich mínění, než z upřímné snahy o zásadní zlepšení života svých chovanců. Držet slony na betonovém plácku pár desítek metrů čtverečních bylo zřejmě z pohledu vedení pro pověst nejlepší ZOO v ČR již neúnosné. Charakteristické pro celý nový areál zůstává, že "sloni tu jsou jako na dlani."
    [4] Hroši si bohužel moc nepolepšili. Málo populární zvířata. Příznačné pro vizualizaci je to, že i na ní zvířata chodí trochu jako vězni na dvorečku.

    Post scriptum: Že by se přání začínala plnit? Den po napsání článku nacházím, že Kostarika ruší zoologické zahrady...

    1. července 2013

    Somma / Somme

    Dnes (1. července) je výročí začátku bitvy na řece Sommě, jedné z nejkrvavějších bitev 1. světové války. Během pěti měsíců (červenec až listopad 1916) v ní padlo přes 300 000 vojáků. Jen za její první den bylo zabito na britské straně (jedna ze tří bojujících armád) 19 240 mužů.

    Celkové ztráty v bitvě (zahrnující mrtvé, raněné i padlé do zajetí) přesahují
    1 milion mužů.


    "Somma. V celých dějinách nelze naleznout hrůznějšího slova." (Friedrich Steinbrecher, německý důstojník)

    "Ti, kdo u toho nebyli, nikdy nepochopí. Pro ně zůstanou Verdun, Douaumont, Somma jen slova, nic než pouhá slova. (Ernst Johannsen, účastník bitvy u Verdunu)

    Památce všech mrtvých a zničených, obětí první světové války.

    "Wer nicht dabei war,
    der wird es später nie erfassen.
    Für den werden Verdun, Douaumont, Somme
    nur Worte, nichts als bloße Worte sein.
    "


    Today (1st July) is the anniversary of the beginning of the Battle of the Somme, one of the bloodiest battles of the First World War. More than 300 000 soldiers were killed in the five months (July–November 1916) that the battle took. In the first one day of the battle, 19 240 soldiers of the British army (one of the three of the fighting armies) died

    Total losses of the battle (including soldiers dead, wounded and taken as prisoners) make up more than 1 million men. 

    "Somme. The whole history of the world cannot contain a more ghastly word." (Friedrich Steinbrecher, German officer)

    "Those who weren't there will never understand. For those who weren't there, Verdun, Douaumont, Somme will be only words, and nothing but words." (Ernst Johannsen, soldier of the battle of Verdun)

    To all the dead and destroyed, victims of the First World War. Rest in peace.



    21. června 2013

    Přemysl Pitter

    Když byl Přemysl Pitter za nacistické okupace předvolán na gestapo a vyšetřován za to, že přes zákazy pomáhá židovským dětem, skrývá je a materiálně podporuje jejich rodiny, řekl vyšetřujícímu příslušníku gestapa: Ano, to dělám. Ale z lidského hlediska to jistě pochopíte.

    Odzbrojující, pro mě fascinující. Přemysl Pitter byl člověk naplněný láskou k bližnímu. Křesťanskou láskou - byl evangelík. To okamžitě v některých z vás (soudím podle očekávané cílové skupiny tohoto blogu) jistě vyvolá zdrženlivost: křesťan a jakýkoli věřící, ten je indoktrinovaný církví atd. Ponechám vás při tom, nicméně pokud si nějak představujeme skutečné hodnoty křesťanství, jak byly zamýšleny jeho udávaným autorem, tedy bezprostřední láska k bližnímu, pak Přemysl Pitter je pro mě jejich naprostým zosobněním.

    Stokrát doporučuju shlédnout dokument historie.cs, který je Pitterovi věnovaný. V padesáti minutách jsou představeny některé z jeho klíčových činů, myšlenek a postojů. Dokument byl pro mne fascinující. Myslím si, že je zcela úžasné, že na světě existují takoví lidé, jako je Pitter, a tisíckrát za ně díky.

    Pořad Křesťanská duše Přemysla Pittera, historie.cs: ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/211452801400020

    Ve zkratce: radikální pacifista, který se pro svoji podporu odpíračů války dostal do sporu s Masarykem a byl vězněn, aktér mezinárodního mírového hnutí, zakladatel domu péče o chudé děti, "český Nicholas Winton" - zachránce židovských dětí za protektorátu, po válce organizátor péče o sirotky a opuštěné děti české, židovské i německé (za což si vysloužil ostré odsouzení české společnosti - pomáhá dětem německých zrádců, a byl tak českým národem prakticky odsouzen k zapomnění), vegetarián a aktér mezinárodního vegetariánského hnutí, autor dětem určených knih o lásce ke zvířatům a jejich ochraně, po nuceném odchodu z Čech (komunistický režim ho chtěl odklidit do jáchymovských dolů) pastor a pracovník v uprchlickém táboře odsunutých Němců v Německu.

    Jeho bezprostřednost a upřímnost v názorech ho dostala nejen z vyšetřovny gestapa, ale i od vojenského soudu za první světové války, kde byl odsouzen k trestu smrti za to, že odmítl střílet, a následně za to, že dezertoval. Díky své výmluvnosti a díky tomu, že na rovinu řekl, proč udělal to, co udělal, a proč to považuje za správné, byl nakonec omilostněn.

    O jeho vegetariánských aktivitách (mimojiné založil prvorepublikový Československý vegetářský klub) napsal před lety dvoudílný článek Jan Šťastný do Zpravodaje Svobody zvířat (momentálně není k dispozici online, pokusím se zajistit). Něco o Pitterových aktivitách za zvířata také např. zde: animalrights.webz.cz/premysl_pitter.htm

    "[Ježíš říká,] že lidé mají milovat ostatní stejně bezvýhradně, jako on. Někdo to překládá jako Milujte své nepřátele, to je věta, která se Pitterovi připisuje. On měl tuto schopnost. Ono se to těžko chápe, poněvadž my všichni svým způsobem uvažujeme na základě té pozemské spravedlnosti - to, že zločin má být potrestán tou lidskou pozemskou spravedlností. Ale on z hlediska té pozemské spravedlnosti neuvažoval, on byl zřejmě schopen uvažovat z té nebeské, nebo božské, a proto nevnímal, kdo je přítel a kdo nepřítel, on byl schopen milovat bez ohledu na to, co ten člověk spáchal." (mluví spisovatel Pavel Kosatík)


    "... právě proto, že byl tak nezařaditelný, to znamená tak bezprostřední křesťan, v každé situaci, tak odzbrojoval. Tak jako za okupace řekl při vyšetřování na gestapu, když na něj Árijský boj donášel, že Židy skrývá, on tomu gestapákovi řekl, Ano, to dělám. Ale z lidského hlediska to jistě pochopíte." (mluví historik Jan Stříbrný)


    Tenhle článek jsem chtěla napsat už dlouho, od okamžiku, kdy jsem dokument viděla. Je to moje pocta Přemyslu Pitterovi, památka na něj a moje neskonalé díky za to, kým byl.

    Post scriptum: Myslím, že je potřeba na tomto místě zmínit ještě některé další lidi, kteří spolu s Přemyslem Pitterem působili a nebo by měli být z podobných důvodů pamatováni. Jeho celoživotní spolupracovnice Olga Fierzová, a další významný prvorepublikový vegetarián, sportovec Emerich Rath. Ten stejně jako Pitter za nacistické okupace pomáhal Židům - ve skladu svého obchodu se sportovními potřebami po celou dobu války ukrýval svého židovského zaměstnance. Platil veliké pokuty za to, že se bavil s Židy, že jim přes zákaz dovolil nakupovat ve svém obchodě. Tři měsíce byl držen ve vyšetřovací vazbě gestapa. Jako spousta jiných lidí, jež byli pronásledováni nacisty a jen o málo let později padli znova do rukou vyšetřovatelů tentokrát komunistických, i on byl v roce 1952 opět vyslýchán pro nežádoucí názory a aktivity (podnikání, tremping). Po drastických výsleších byl uvězněn a poslán do pracovního tábora. Umírá v roce 1962 s minimálním důchodem v necelých osmdesáti letech - až do posledních dní byl, stále jako vegetarián a sportovec, ve výborné kondici. (Za představení Emericha Ratha vděčím Honzovi Šťastnému, informace zde pochází z jeho přednášky o českých zakladatelích vegetariánského hnutí).